V HOUFU OVCÍ A BALVANŮ
Nové Údolí na samé hranici, dnes přímo na přechodu pěším, mezi zeměmi našimi kdysi i nyní leží. Dříve vlaky z Volar až do Pasova tudy jezdily, avšak také období zde bylo, tak jako jinde v pásu hraničním, kdy jakkoli zde k sousedům zajíti bylo zcela nemožné. A tak dnes, ač vlak svou dráhou končí přímo před čárou hraniční a v Bavorsku koleje už ani nevedou, je radostné, že v míru navzájem navštěvovati se dle vlastní vůle možné je.
Paloučky i louky rozlehlé tu jsou, cesty staronové i opuštěné, základy po staveních i jedno staré z nich zachovalé, co dodnes obýváno jest. A balvany veliké, po lukách tu rozházeny jsou a u jedněch takových, skupinka buků roste. Stojí spolu ve skupině, kořeny pevně v zemi zapuštěné a mezi kmeny pod koruny, jak vzácné tajemství kdyby střežily. A okolo v pastvinách ovečky se pasoucí, mezi těmi balvany…
NA TANEČNÍM PARKETU
Nové Údolí, německy Neuthal, je zaniklá osada geograficky spadající do okresu Prachatice, založena knížetem Schwarzenbergem začátkem 19. století s cílem využít lesního bohatství na hranicích Čech a Bavorska. Většina obyvatel pracovala jako lesní dělníci ve schwarzenberských lesích, ženy se staraly o hospodářství a děti, osada se postupně rozrůstala až měla v době největšího rozkvětu 40 domů, dva hostince s ubytováním pro turisty, taneční parkety, školu, myslivnu, nádraží, hasičskou zbrojnici a malou kapličku. Děti, které se chtěly učit česky, byly posílány do Volar vlakem, který jim hradila Národní jednota pošumavská. Věřící měli možnost navštěvovat farní kostel ve Žlebech, ale častěji chodili do bližšího bavorského Haidmühle. Obyvatelé Haidmühle zase chodili do Nového Údolí nakupovat.
Každá rodina si držela krávu pro mléko, máslo a sýry, rostlo tu převážně žito, oves a pěstovaly se brambory. Pokud lesní dělníci přehlíželi pytláky, občas od nich dostali kus masa z vysoké. Pokud chtěl někdo „na panském“ sbírat maliny a borůvky, musel zaplatit. V roce 1910 byla otevřena železniční trať Volary – Nové Údolí – Passau, která přivezla další turisty, stala se důležitým dopravním prostředkem a pracovníci drah se těšili úctě, ač Nové Údolí nikdy nemělo stálého výpravčího.
Ještě před samotným vypuknutím druhé světové války nastal v roce 1938 odsun českých obyvatel do vnitrozemí Čech. Poválečný odsun německých obyvatel přišel nečekaně pozdě, až v roce 1947, kdy si každý směl sbalit 30kg a nastoupil do dřevěného vagónu „dobytčáku“, kde si vyměnil místo s rumunskými dosídlenci. Přibližně po měsíci se němečtí obyvatelé mohli do osady „na otočku“ vrátit pro odvoz případného zbylého nářadí. Rok 1948 znamenal konec osady zřízením hraničního pásma a v roce 1951 vznikla železná opona – krátce usazení obyvatelé byli vysídleni a domy rozbořeny. Železniční doprava do Nového údolí byla obnovena v roce 1990. O sedm let později zde bylo otevřeno minimuzeum šumavských lokálek, umístěné v historickém železničním voze.