KDE ZASTAVIL SE ČAS
Kdy a proč tato osada zanikla, to se neví. Stavení postupně chátrala, zarůstala stromy, ale teď se zdá, jak kdyby čas se zde zastavil. Jako by jej odpočítávalo zub po zubu obrovské ozubené kolo, které již desetiletí stojí a čas s ním. Jak kdyby nebylo součástí soukolí starého mlýna, ale obřího hodinového stroje, či snad stroje času, který rozbil se a od té doby čas stojí, jen stromy rostou a voda v bystřině, jež místu dala jméno, se korytem z části ještě upraveným žene ke splynutí s řekou Otavou.
Stavení mají stěny vysoké, s vchody a okýnky a někdy pod nimi i klenutý sklep je zachován. Zachovalý je i starý křížek, jenž poutníky vítá. V zahradách ovocné stromy a roztroušeně osamocené smrky tak vysoké, až se dech při pohledu do nebes skrz korunu jejich v úžasu tají. K nebesům roste i mohutná lípa a roste dál i přes svá zranění po vichřici nedávné. A na ní visel i obrázek svatý, ten teď jest o kousek dál jako součást oltáříčku spolu s věcmi ostatními po okolí posbíranými. Místo zdejší zvláštní je. Půvabné a tajemné. Skryté, ale při jeho nalezení odhalí tolik, že jedna cesta nestačí…
PO LÁVCE CHATRNÉ
Bystrá, německy Wunderbach, nebo také Vunderbašské domky – německy Wunderbach Häufer, je zaniklá osada geograficky spadající do okresu Klatovy, která ležela proti proudu Otavy za Rejštejnem. Osada se skládala ze dvou částí, které rozděloval Pěkný potok. Menší část patřila do stodůleckého katastru a tvořily ji čtyři usedlosti seskupené kolem mlýna. Větší část osady ležela na levém břehu, patřila do radkovského katastru a sestávala z pěti stavení rozesetých podél potoka. Přes Otavu zde stávala chatrná lávka, která sloužila jen pro pěší, a přejít ji představovalo velké riziko.
Osada zanikla odsunem německých obyvatel, ale torza téměř všech stavení zde zůstala až do dnešních dní díky špatné přístupnosti terénu. Krom starých a mnohdy již polámaných ovocných stromů tu také rostou solitérní smrky nebývalé svojí velikostí.