Svatá Anna

IMG_1629
Tu náhle nebe otevře se a paprsky slunce kamsi na zem dopadají. Snad ukazují, že země si je třeba vážiti nejen tam, kde svaté chrámy stojí.

ZE ZEMĚ V KRUHU SE ZVEDÁ

Louky chladem bílé, ony, i listí z podzimu na zemi spadané, popraškem sněhu posypané. A mezi stromy černými, ze země v kruhu centrální stavba nanejvýše sakrální se k nebi nebe zvedá. Jemné žluté plochy stěn a linie bílých štuků teple z chladu okolního vystupují, střecha červená, i zelená od mědi. Okolo zídky staré, kořeny stromů protkané spolu tak návrší kostelní po věky drží. A k tomu návrší kamenné schodiště vede, prosté a jednoduché, v kráse přírody tak jako umění lidské, jež do chrámu zdejšího je vtěleno.

A člověk nemusí mít za svého pána Boha, ale tohle místo kruhové, posvátně snad na každého působí. Posvátně jako úcta k místu, jež pro generace zdejších důležité jistě velmi bylo i jako úcta myšlence, jež zhmotnila se lidskou pílí v tento chrám kruhový. Však stejná úcta patří těm všem, kdo i ta nejprostší stavení pro rodiny své postavili s láskou pro teplo domova.

A ZAHLÉDL Z VRCHU ZÁŘ

Svatá Anna, německy Tannaberg, je částečně zničená osada geograficky spadající do okresu Domažlice, jejíž vznik je spojen s pověstí o učiteli, který na vrchu zahlédl zář, po jejímž zmizení se záhy uzdravil. Jako vděčnost nechal na tomto místě vystavět malou dřevěnou kapli sv. Anny, která se stala cílem mnoha poutníků. Po roce 1712 byla kaple nahrazena velkým poutním kostelem vyzdobeným nákladnými freskami, doplněným o faru a poutnický dům, který později sloužil jako hospoda. Od roku 1747 se stal Tannaberg na základě tlaků rodu Stadionů samostatnou farností, a to i přesto, že nebyl nikdy obcí. Později zde fungovala i škola.

Po 2. Světové válce začal význam poutního místa upadat. Kostel byl ničen, rozkraden a využíván pro koně vojáků. Život se do zdí kostela vrátil až po roce 1990, kdy ho nechali zrekonstruovat němečtí rodáci a obnovili svatoanenskou pouť.

0