Souš

P1060203
Je brzké ráno a slunce mraky pomalu proniká. A jak na zem s popraškem sněhu dopadá a ji rozehřívá, ze země najednou páry začnou se k nebesům zvedat. Ne však najednou a odevšad. Tu a tam a tu jinde, v oblacích se jak kouzlem ze země vynoří. A jak do kulis těchto divadelních pak vstoupí hlavní herec, liška co pastvinou se prochází.

A ZE ZEMĚ K NEBESŮM STOUPALA

Souš…hezký název pro místo, kde uprostřed pramen vyvěrá a pastviny jsou podmáčené v plochách to velikých. Však kdo ví, kdys možná pramen ve strouhu sveden byl a pastviny i políčka starostlivě vysoušena. Od pastviny této kousek opodál, u cesty v lese, zídky po stavení stojí a pod nimi již téměř zavalen, starý sklep klenutý. A u něj pramen další vyvěrá a o kousek dál další a další, snad mohlo by být pořekadlo „pramenů jako na Souši“.

Avšak v místě pastviny, právě jménem Souš zvané, ze staveb už jen náznaky drobné. Na kraji lesa alej z klenů jest a mezi nimi stará cesta vede. Podél ní snosy kamenů a v pastvině sem tam balvan veliký, různými mechy porostlý. Ale to už slunce mraky proniká a ze země k nebesům pára stoupá…

HISTORIE

Souš, německy Zusch, je zaniklá osada geograficky spadající do okresu Klatovy. Jednalo se o samotu při cestě z Frauenthalu do Dobré Vody se vznikem v 18. století, která čítala několik domů rozesetých po svazích Březníku a spadajících do katastrálního území Stodůlky.

Osada zanikla stejně jako mnohé jiné osady Šumavy z důvodu vzniku vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda po roce 1950 – konkrétně ženijního cvičiště

Respektujte pravidla NP Šumava.